Rychlost rozhodování Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) je na dlouhodobém minimu. V 1. instanci rozhoduje Úřad zpravidla do 50 dnů, což je stabilní rychlost od roku 2015. V řízení o rozkladu se Úřad stabilizoval na rychlosti 75 dnů až v roce 2017. Více než trojnásobné zrychlení přišlo téměř bezprostředně po vydání studie Econlabu, která stav kritizovala.
Historicky pro zadavatele nebyl ÚOHS strašákem ani tak kvůli pokutám či nápravným opatřením. Problémem byla hlavně jeho rychlost - čekat na pravomocné rozhodnutí i více než rok si zkrátka zadavatel nemohl dovolit, když potřeboval např. úklidové služby, elektřinu nebo do stanoveného termínu utratit fondy EU. Tato praxe je již dnes naštěstí jiná - a Úřad zasluhuje přinejmenším v tomto ohledu pochvalu. I když za zrychlením může stát i fakt, že mu dramaticky ubylo práce.
V lednu 2017 jsme v naší studii upozornili na značnou délku rozhodování ÚOHS - zejména v rámci řízení o rozkladu. Úřad naše výsledky rozporoval a poukázal na údajné stáří našich dat a z toho důvodu nerelevantní výsledky. Podle Úřadu již v době vydání naší studie došlo k významnému zkrácení délky řízení v obou instancích, k čemuž ovšem chyběla ověřitelná data. Po více než 2 letech se vracíme k tomuto tématu a na aktuálních datech můžeme posoudit, jaký je reálný stav.
Aktuální výsledky potvrzují naše závěry zjištěné v roce 2017. V průběhu roku 2014 došlo k významnému zrychlení průměrné délky řízení v 1. instanci a od té doby je délka řízení udržována na stabilní hodnotě zhruba 50 dní.
Také v rámci řízení o rozkladu došlo v posledních letech ke stabilizaci rychlosti na hodnotě přibližně 75 dnů. To je značný posun proti našim výsledkům z roku 2017, přičemž k tomuto výraznému poklesu délky řízení došlo právě v období po vydání naší studie (okamžik vydání studie znázorněn červenou čarou). Jedním z možných vysvětlení tohoto razantního zlepšení tak jistě může být vliv naší studie, která přispěla do diskuze o délce řízení před ÚOHS a upozornila právě na to, že problém v délce řízení není ani tak v 1. instanci, ale spíše právě po podání rozkladu.
Obecně je však poněkud překvapivé, že v posledních letech nedošlo k dalšímu zrychlení rozhodování. Toto očekávání zkrácení délky řízení bylo spojeno především s přijetím nového zákona o zadávání veřejných zakázek. Ten jednak zvýšil tlak na účastníky řízení, aby všechny své podklady předkládali včas a přispěli tak k rychlému řízení, jednak umožnil Úřadu nové a efektivnější podoby nápravných opatření (např. zrušení rozhodnutí o námitkách).
V neposlední řadě pak došlo ke snížení množství případů projednávaných před Úřadem, a to jako následek zpřísněných pravidel o vrácení kauce za podání návrhu a především pak pro značný pokles podaných podnětů v důsledku jejich zpoplatnění. Tabulka níže toto zobrazuje v číslech - jestliže ještě v roce 2016 měl v průměru 1 zaměstnanec sekce veřejných zakázek na přípravu 1 rozhodnutí 29 dní, v roce 2018 už to bylo 51 dní.
Metodika
Naše výsledky jsou založeny na celkem 2060 rozhodnutích 1. instance a 1327 rozhodnutích o rozkladu. Z dat byly předem vyloučeny všechny případy, v nichž došlo k soudnímu přezkumu, a dále všechna rozhodnutí, u kterých nebylo možné zaručit správné určení data zahájení či ukončení dané fáze řízení. Náš vzorek tedy představuje 70 % všech zveřejněných prvostupňových rozhodnutí a 95 % všech zveřejněných rozhodnutí o rozkladech. Prezentované výsledky v grafech odpovídají mediánovým hodnotám pro jednotlivé kvartály podle data vydání rozhodnutí.
Důležité je také zmínit, že údaje odpovídají délce řízení – tedy délce doby mezi zahájením řízení a vydáním rozhodnutí (v daném stupni celého řízení). Pro dotčené subjekty má právě tento údaj největší hodnotu, když jim například říká, jak dlouho bude panovat nejistota ohledně dané zakázky, současně jsme schopni tento údaj zjistit zcela objektivně na základě veřejně dostupných informací.
Skutečně za skok může Econlab?
Prokázat jednoznačně vliv naší studie není možné. Mezi možná jiná vysvětlení patří vliv novely účinné 1.10. 2016, zejména zavedení poplatku za podnět 10.000 Kč. Poplatek nicméně primárně dopadl na zátěž v I. instanci, neboť autor podnětu nemá možnost se odvolat do II. instance. Řízení na základě podnětu tedy do II. instance procházelo jen minimum i před novelou, a jejich vliv by tedy neměl být zásadní. My přitom ukazujeme skok právě v této instanci.
Ostatně tabulka výše ukazuje, že počet rozhodnutí v II. instanci se v roce 2017 propadl z 480 na 286, tedy cca o 40 % (krom podnětů totiž ubylo i stížností uchazečů). Délka rozhodování však spadla výrazněji - o 70 %, navíc skokově (viz následující odstavec). Do změny rychlosti se tedy pravděpodobně propsal i jiný faktor, než pouhý úbytek práce úřadu.
Závěr
V lednu 2017 Úřad v reakci na naši kritiku uveřejnil nepodložené tvrzení, kde mimo jiné uvedl, že v rozkladovém řízení došlo k výraznému zrychlení. K tomu však došlo až následně (mediánové délky řízení o rozkladu: leden 294 dny, únor 110 dnů, březen 77 dnů, duben 64 dny). Nelze spolehlivě odlišit, zda zrychlení způsobila naše studie, úbytek práce nebo sebereflexe úřadu (a jmenovitě pana předsedy, odpovědného za rozkladová řízení). Pravděpodobná je kombinace všeho uvedeného. Na každý pád se jedná o dobrou zprávu pro zadavatele.
