Jaké firmy a domy u nás patří ruské smetánce ze sankčních seznamů? Tu otázku jsme minulý týden zkoušeli rozlousknout na základě prosby hned z několika ministerstev. I když si stát dělá i vlastní analýzu, dojde nejspíše k obdobným závěrům. Leccos jsme našli, určitě ne vše.
V projektu, který jsme pro stát rádi udělali zdarma (tým Datlab s.r.o. s pomocí z CRIF - Czech Credit Bureau), se podařilo identifikovat 20 712 firem se silnými vazbami na Rusko a Bělorusko. To je dvojnásobek, než kolik lze přímo vyčíst např. z evidence skutečných majitelů - získali jsme jej díky kombinaci řady veřejných i interních zdrojů. Jsme rádi, že výstup bude použitý pro efektivnější aplikaci ekonomických sankcí.
U stovky nalezených firem nacházíme navíc přímo možná napojení na osoby ze sankčních seznamů (byť někdy může jít o shodu jmen). Řadu zjištění už popsala i média - např. angažmá pana Děripasky v koncernu Strabag. Další jména zůstávají v databázi, kterou jsme předali státu, a nehodláme je šířit kamkoliv jinam. Rusy kontrolované firmy podle nás má smysl prověřit, ale jinak si zaslouží presumpci neviny - ne každý ruský či běloruský podnikatel je podporovatelem tamních režimů. Nechceme přispívat k jejich plošné šikaně.
Klíčové zjištění: vidíme jen část.
Analyzovali jsme obrovské množství dat, nalezli tisíce vazeb do Ruska jdoucích přes Velkou Británii, Nizozemí či Kypr. Řetězce vlastnických vazeb však někdy končily u zjevných bílých koňů (tak třeba luxusní bytový komplex v Teplicích vlastní dvaatřicetiletá Kubánka, žijící v Petrohradě, dle zápisu notářky rozumí česky). Krom tisíců nalezených firem tak z tohoto poměrně složitého cvičení plyne závěr: kdo měl špičkové právníky, na našich seznamech není, a vyhne se pravděpodobně i sankcím. Na vině jsou nedotažené domácí i zahraniční registry konečných majitelů. I výše zmíněný oligarcha Oleg Děripaska sem dostal jen díky příkladnému dodržování předpisů rakouským koncernem.
Skrytí za řetězcem firem v kombinaci s nastrčením bílých koňů bohužel dnes funguje. Je těžko aplikovatelná, chcete-li kontrolovat fungující firmu - ale na koupi nemovitosti funguje. Otázka velikosti ruského majetku tak zůstane částečně nezodpovězena, dokud si stát potažmo EU skutečně nedošlápne na firmy a jejich vlastníky. Než se tak stane, pak nejspíše část lidí na sankčních seznamech nezacílíme, budou mít nadále majetek bezpečně v EU. Z osobní zkušenosti - tři roky po Oranžové revoluci jsem na Ukrajině navštívil bývalé sídlo Viktora Janukovyče, stále bylo vlastněno rakouskou firmou s neznámým vlastníkem. Ten obrovský areál s gigantickými podzemními garážemi a zlatými pisoáry nebylo možno konfiskovat. Takové případy mohou zůstat i u nás v ČR. Řešením připravovaným ve Velké Británii je zřídit přísnější režim dokládání skutečných majitelů pro vlastníky nemovitostí, nebo třeba firem napojených na veřejné peníze.
Co když je vlastníkem přímo Rusko?
Specifickým případem jsou firmy, které jsou velmi pravděpodobně ovládány přímo ruským státním aparátem. Sice nejsou na sankčních seznamech, ale vazba na nepřátelský režim je svým způsobem přímější než u nějakého oligarchy či poslance Dumy. Co s nimi? Plynařská společnost VEMEX navázaná na Gazprom nebo logistická firma GEFCO Česká republika vlastněná ruskými státními drahami by se mohly objevit v hledáčku sankcí spíše než soukromě vlastněné firmy.
Jak se dává dohromady seznam ruských firem?
Před časem jsme vydali analýzu napojení dodavatelů zakázek na daňové ráje, která je dodnes asi nejdetailnější studií na toto téma v EU. Šlo o typově podobnou věc, jako dnes s Ruskem - tedy jsme nezačínali na zelené louce. Studovali jsme vlastnické vazby z českých a zahraničních zdrojů (výraznou pomocí pro nás teď byla data poskytnutá pro bono společností CRIF - Czech Credit Bureau), na jejich základě vymýšleli přístupy k správné identifikaci ruského vlivu. Vedle přímých a nepřímých vlastnických vazeb jsme pracovali s desítkami dalších indikátorů expozice ruským vlivům - společná sídla či statutáři více ruských firem, účty u Sberbank nebo i rusky znějící jména vlastníků (nehledě na deklarované občanství). Z této pestré mozaiky jsme pak složili výsledný obrázek dvaceti tisíc firem, u kterých se potvrzovalo několik indikátorů zároveň.
Mezi nimi jsou mimo jiné i desítky firem napojených na veřejné zakázky či dotace, jednotky napojení na finance politických stran. To je pro občana dobrá zpráva - z veřejných rozpočtů nejspíše téměř nedotujeme ruské firmy, tím méně osoby ze sankčních seznamů (vyjma zmíněného Děripasky). Což ale není až tak překvapivé. Pokud si ruský poslanec založí v ČR firmu, pak do ní chce spíše skrýt hotel v Karlových Varech, než aby vydělával na zdejším státu. I takové firmy jsme pomohli státu pilotně zmapovat. Důslednější aplikace sankcí však bude vyžadovat více než týdenní brigádu datových analytiků. Rádi jsme přispěli a ukázali některé cesty. Pro efektivnější zacílení sankcí bude potřeba další zlepšování analytiky, zapojení návazné investigace ... a možná i změn zákona v britském stylu.
